Nebezpečný a velkoobjemový odpad

Upozorňujeme občany, že v sobotu

4.11.2017 od 9⁰⁰ – 11⁰⁰ hodin

se mohou zbavit odpadů, které nelze sládkovat.

Občané z Filipovky, Saně, Loučné, Andělky a Višňové dopraví a odevzdají

osobně na jednom svozovém místě

–     prostor bývalé sběrny u kostela ve Višňové.

Občané z Vísky, Minkovic, Předlánců a Poustky mají určené časy a místo, kde v obci svozová firma přistaví kontejner, kam občané mohou OSOBNĚ

odevzdávat odpady.

Víska                  (u obchodu)                                  9,00 –  9,15 hodin

Minkovice          (u hasičárny)                                9,20 – 9,35 hodin

Poustka             (u obchodu)                                  9,40 –  9,50 hodin

Předlánce          (u autobus. zastávky)                   9,55 – 10,10 hodin

Časové rozmezí mezi jednotlivými stanovišti se nedá přesně odhadnout, občané musí na stanovišti počkat, než bude přistaven kontejner na odpad.

Tekuté odpady odevzdávejte pouze v uzavřených nádobách.

Občan neplatí nic, poplatek je hrazen z poplatku za komunální odpad dle OZV č.1/2012, podnikatelé a firmy zaplatí plnou cenu dle ceníku.

ceník pro nebezpečné odpady na rok 2017,

tyto ceny hradí pouze podnikatelé a firmy

FCC Česká republika s.r.o.

provozovna Frýdlant

Chraňte své životní prostředí!

Víska ve verších
aneb
Horáčkovi na návštěvě

Příště, až budu o Vísce psát,

nechci já slzet, chci se jen smát.

Tak setkat  se s těmi, co ráda jsem měla.

Vím, že to nejde, ač tolik bych chtěla.

I dnes mám ve Vísce přátel dost,

jen jednou ještě být jejich host.

To se mi splní, věřím já tomu,

dívat se do oken našeho domu.

Projít se Vískou, vesničkou mojí,

po dlouhé době za to to stojí,

Potom si říci, tak dlouho jsem snila,

uvidět místa, kde šťastná jsem byla.

Málo platné, rodná hrouda voní nejlépe. A přitahuje a láká k návratu. A je jedno, že k ní člověk nemohl 50 let přivonět. Či spíše, právě proto.

V sobotu 9.září 2017 navštívili Vísku její rodáci a to Vlasta Slámová, rozená Horáčková, spolu se svým bratrem Oldřichem. Prošli obec křížem krážem, Horní i Dolní Vísku, poseděli v mnoha rodinách, zavzpomínali, prohlédli fotky, i nějaká ta slzička ukápla. „Víte, jak mně to táhne domů, i po těch 50-ti letech? Okamžitě bych se vrátila. Bohužel, nejde to. Početná rodina, mám už sedm vnoučat, obnáší spoustu povinností a závazků. Ale nestěžuji si, jsem ráda za to“. Slova vyřčená Vlastou Slámovou na závěr pobytu, mluví za vše.

Paní Slámová je po Dáše Polákové, rozené Prokešové, nejčastější přispěvatelkou rubriky Týden Miroslava Zajíce, který vychází sobotu co sobotu v Magazínu Práva. Autorkou veršů, uvedených na začátku, je právě Vlasta Slámová. Mirek Zajíc, slavný rodák Vísky je zveřejnil v Právu 26.8.2017. Vlasto, děkujeme!

Divadelní škola ve Vísce byla úspěšná
aneb
Dětský tábor ve znamení Thálie

Ochotnické divadlo se v minulosti hrálo pomalu v každé vesnici. Není divu, televize nebyla, lidé se ale chtěli bavit, sdružovat se, a tak si zábavu vytvářeli sami. Stačilo málo. Pokud obec měla štěstí, že se našel jeden nadšenec, povětšinou učitel z místní školy, který byl políben múzou, bylo vyhráno, divadlo bylo na světě. V hospodě domluvil  herce, volná cimra ke hraní se zde též našla. A sehnat adekvátní hru odpovídající možnostem spoluobčanů už nebyl takový kumšt. Repertoár byl různorodý. Jirásek, Světlá, Němcová, pohádky ale především. Kostýmy se šily po barákách. Herci se bavili při nácviku, nejvíce se ale těšili na premiéru, na možnost předvést celoroční úsilí  sousedům. Ukázat se starostovi, rychtářovi, panu farářovi … Potlesk přítomných byl tou jedinou odměnou.  
Kdeže tyto zlaté časy českého amatérského  divadla  jsou. Na Liberecku snad už jen Vojan z Hrádku drží štafetu. Ale kdo ví, možná, že příměstský tábor pro děti zaměřený na divadelnictví, který se uskutečnil v červenci ve Vísce, položil základy nové tradice, získal nové nadšence.  Pořadatelem byla Štěpánka Kašparová, majitelka jedné z mnoha pěkných víseckých hrázděnek. Oslovila Marka Sýkoru, herce libereckého Naivního divadla, člena Čs. rozhlasu, bývalého herce F.X.Šaldy. Slovo dalo slovo. Získat 14 dětí ve věku 9 až 13 let nebyl problém, kapacita byla naplněna za pár dní.  
Pro adepty herectví byl připraven bohatý program. Hlavní náplní byla pochopitelně škola herectví. Děti si možná poprvé v životě uvědomily kouzlo řeči, mluveného slova, jak je důležité správně artikulovat. Salvy smíchu, ale bez škodolibosti, vyvolaly jazykolamy. Tvůrčí fantazii měly možnost uplatnit ve skupinách při nácviku scénky na dané téma. Improvizace, spoluvytvářet děj, se vůbec prolínala celým týdnem. K divadlu patří neodmyslitelně tanec a zpěv. I na to došlo. Relaxací pro mozkové závity byl pohyb, zábavné hry, trampolína … Účastníci navštívily též Naivní divadlo, „pracoviště“ Marka Sýkory. Poprvé v životě mohly uvádět do pohybu loutky, tahat za provázky oblíbené postavičky. Zaujala je i kostymérna. V botanické zahradě se nejvíce těšily na smrdutého zmijovce. Měly smůlu, o den „prošvihly“ květenství 1,5 metrů vysoké kytky, která kvete jednou za tři roky a ještě jen jeden den. Jak vypadá profesionální divadlo jednoho herce předvedl Marek Sýkora v autorské hře Cirkus plný pohádek. Dětem se představení velice líbilo, Marek (všichni si tykali) v jejich očích ještě více stoupl.
Vyvrcholením týdenního snažení byla divadelní hra s „přitažlivým“ názvem Škola. Pohybové scénky s  vtipnými dialogy při klasických učebních hodinách, např. matika s detektivní zápletkou či výlet do minulosti, přítomnosti a budoucnosti při dějepisu vyjádřený pohybem by děcka braly i  při opravdové výuce. Pro hudebku se scénickým tancem, mimochodem precizně nacvičeným, platí to samé. Největší úspěch ale vždy mělo ohlášení přestávky. Zde snad nácvik ani nebyl třeba, hromové HURÁÁÁ jisto jistě plašilo ryby v nedaleké Smědé. Přítomní diváci při páteční premiéře nešetřili potleskem. Pohodovou atmosféru umocnilo i prostředí. Dvorek hrázděnky a přilehlá zahrada  jsou kouzelné. Špekáčky na ohni na závěr,  byly tou „třešničkou na dortu“ navíc.
Příměstský tábor (Vísku povýšil na město) se líbil, měl ohlas. Potěšitelný je fakt, že Štěpánka Kašparová a  Marek Sýkora přislíbili na příští rok pokračování. Díky – děti  se těší už teď. Fotografie z pobytu  je možné shlédnout v sekci Fotogalerie.

Víska opět žije

Vesnice, ve které není škola či hospoda anebo prodejna, je vesnice bez života. Ve Vísce takový stav trval minulých 12 měsíců a bylo  to opravdu hrozné. Bez prodejny to je kruté. Nikde ani živáčka a je jedno, je-li víkend či všední den. Není divu, kdo by taky chodil po silnici sem tam, doufaje, že někoho potká. Prázdná ulice – to je jeden problém. Další a ještě závažnější je, že můžete zapomenout na čerstvé pečivo každý den, na nákup potravin či jiného zboží podle potřeby. Nezbývá, než čas od času sednout do auta, zajet do Frýdlantu a dostatečně se předzásobit. A dojde-li najednou  kmín či chybí připínačky, zrovna, když to nejvíce potřebujete? Opět je tu Frýdlant či další možnost - sednout na kolo a zajet do Višňové (neprší-li). Byla to situace, kterou Víska neznala od roku 1946. Naštěstí trvala jen jeden rok, po odchodu paní Lukášové do důchodu koncem května 2016. Díky úsilí makléře společnosti MM reality pana Reného Peniašky z Vísky se podařilo prodej objektu prodejny poměrně brzy realizovat. Sice nová majitelka paní Le Thi Thu Minch pár měsíců váhala s otevřením, vše ale nakonec dobře dopadlo, den D nastal 15.7.2017.
První kupující byli v šoku. Tolik zboží ve Vísce nikdy neviděli. Regály plné zboží, že je problém projít a nic neshodit, sortiment široký. A pokud náhodou něco chybí, stačí to nahlásit a chybějící je druhý den v nabídce. Jezdit do Frýdlantu za běžným nákupem už je zbytečné. Po měsíci existence krámu možno konstatovat spokojenost.
Druhým plusem je, že Víska opět dýchá. „Silnice“ ožila, sousedé se potkávají, cykloturisté se zastaví, koupí svačinu, dají něco k pití. Škoda, že si nemají kam sednout. Ale to se jistě napraví. Kamioňáci si to též pochvalují, prodejna je při cestě na Liberec. Doufejme, že trend poslední doby – konec malých prodejen, už Vísce nehrozí.

Volejbalová Víska

Volejbal ve Vísce má dlouholetou tradici. Největší slávy se dočkal asi v šedesátých letech minulého století. Plácek pod Linhartovými byl přímo předurčen ke hraní. Krytý před větrem, v pěkné přírodě, kdy šmrnc tomu dávaly břízy, se stával dostaveníčkem vísecké mládeže. Ihned, po příjezdu vlaku z Frýdlantu, letěla školní taška do trávy, převlékat se nebylo třeba, stačilo svléct se do trenek a mohlo se začít. A jakmile zapadlo sluníčko, volejbalový míč vystřídala kytara. Pochopitelně nechyběl nezbytný táborák. Každodenní trénink přinesl ovoce. Hra získávala kvalitu a tak se Víska přihlásila i do registrované soutěže. A kdo byli první nositelé odbíjené ve Vísce? Bratři Láďa a Mirek Horáčkovi, sourozenci  Karel, Josef, Václav a Květa Linhartovi, Helena a Mirek Vodseďálkovi,  Václav, Lída a Jirka Martínkovi,  Mirek Zajíc,  Václav Málek, Vlasta Holcová,  Josef  Laurin , Josef Krejčí, Karel Šindelář, Václav Zita a možná mnozí další, kteří ale vypadli z paměti. Však už je to taky let.

Z uvedeného výčtu jmen vyplývá, že hráčů bylo více než dost. Mladší zájemci  neměli šanci se dostat na „plac“. A tak si dítka školou povinná, ročníky 1949 a mladší, postavila v  „Dolní Vísce“, na louce mezi Málkovými a školou,  hřiště další. Postačily dva kůly, na lajny posloužil písek a základ růstu další generace byl položen. A opět byl zájem veliký. A opět se dalo dohromady družstvo, které, po několika letech, s úspěchem dobývalo okolní vesnice po celém Frýdlantském výběžku.

Třetí okénko do volejbalové Vísky patří současnosti. Osadní výbor Poustka zorganizoval v červnu v Minkovicích u hasičárny osadní turnaj trojic v odbíjené se zvláštními pravidly. Zastoupení v týmu musel mít hráč nad 60 let. Chybět nesměla ani žena. Víska se s těmito specifickými požadavky hravě vypořádala a postavila dokonce dva mančafty. Vísku „A“ zastupovali chalupáři Petr Vodseďálek a Martin Dražil,  František Tuhý a ženy Lenka Tuhá, Terezka Židů a Štěpánka Kašparová (chalupářka). Druhý tým tvořila rodina Hejdukova. Saša Hejduk, Petr Hejduk, Dáša Hejduková a Valeria Davidová. Víska nezklamala. Obsadila ze sedmi družstev první dvě místa a to se stejným počtem bodů (s jednou porážkou). První flek  získali, díky vítězství ve vzájemném zápase,  Hejdukovi, dvojkou se tak  stala Víska „A“.

Turnaj zaujal, především úžasnou atmosférou,  všechny přítomné aktéry a tak je předpoklad, že bude v dalších letech pokračovat. Pro Vísku je potěšitelné zjištění,  že volejbal zde pořád žije.

Víska povýšena na město

aneb Pozvánka na příměstský tábor

I Vísku zasáhla vlna posledního desetiletí – příměstské tábory pro děti. Povětšinou jsou zaměřeny na záliby, koníčky dětí, sportovní aktivity … Ten ve Vísce bude ale netradiční: s hercem libereckého Naivního divadla Markem Sýkorou. Hlavní náplň  tábora je tedy jasná: divadelnictví, pantomima, komunikace, hra se slovy, legrace. Závěrem bude společné představení. Ale nejen to. Rozmanitý bude i doprovodný program: zábavné hry, soutěže, pohyb, návštěva pamětihodností Libereckého kraje a divadelní představení Cirkus plný pohádek.

Tábor bude trvat pět dní, od 10.7. do 14.7. v době od 8.00 do 16.00 hodin v hezké hrázděnce č.p.20 ve Vísce (viz foto dole), která se na pět dní změní na divadelní scénu. Cena tábora je 770.-Kč a je určen dětem od 7 do 13 let. Podrobnosti sdělí Mgr. Štěpánka Kašparová, tel.602 272 728.

A kdo je Marek Sýkora? Je členem Naivního divadla v Liberci, hrál v 57 inscenacích , působí v Čs. rozhlase, tři roky měl angažmá  v Divadle F.X.Šaldy a hraje též ve vlastním divadle Krtek.

František Tuhý