Poldr ve Vísce byl dostavěn

Ve  čtvrtek 25.11.2021 byl Povodím Labe předán do užívání poldr postavený na Krčelském potoce, kousek nad Vískou. Bylo vytvořeno dílo, které  svou mohutností nemělo a asi nikdy nebude mít ve Vísce obdoby. Jelikož byla akce otevření  bez účasti veřejnosti,  další informace čerpám ze sdělovacích prostředků. Předkládám článek z MF DNES redaktorky Jany Pavlíčkové, který je v závěru doplněn fotografií  Radka Petráška, fotoreportéra z ČTK. Další fotky, jakousi reportáž s průběhu výstavby najdete na našem webu v rubrice Fotogalerie - Poldr

Následky povodní zmírní ve Vísce nová obří hráz

Před každoročními povodněmi ochrání Vísku na Frýdlantsku nová nádrž. Povodí Labe ji stavělo tři roky. Stála skoro 70 milionů korun. Jde o jedno z nejdražších protipovodňových opatření na Smědé

Víska Problémy dělal skoro každý rok. Nenápadný Krčelský potok nad Vískou na Frýdlantsku se za velkých dešťů vždy proměnil v mohutný tok a hnal vodu úzkým hrdlem mezi svažujícími se loukami do obce. „Tady se to tou údolnicí vždycky valí dolů, v nejužším místě se tu stýkají dva svahy a čerpadla na hlavní hrázi na Smědé pak nestíhají tu vodu přečerpávat do řeky. Pravidelně tu bylo kvůli tomu ohroženo tak třicet domů. Někdy víc, někdy míň, každá povodeň je jiná,“ sdělil Tomáš Cýrus, starosta Višňové, pod kterou Víska spadá.

Teď obyvatele Vísky ochrání před velkou vodou takzvaný suchý poldr. Ač jde o vodní dílo, voda v něm po většinu roku prakticky nebude. Jen kdyby přišly velké, prudké deště, zachytí nově postavená obří hráz až 60 000 metrů krychlových vody. Dokáže tak zmírnit i následky stoleté vody. Povodí Labe stavělo osm metrů vysokou a 216 metrů dlouhou hráz skoro tři roky. Náklady činily 69 milionů. „Vysoká cena byla kvůli tomu, že tady byly velmi špatné podmínky pro založení stavby. A bohužel, nedalo se najít jiné místo, kde by se ten suchý poldr dal postavit, než právě tady. Takže se s tím museli inženýři a stavaři hodně poprat. Nebylo to vůbec jednoduché,“ řekl generální ředitel Povodí Labe Marián Šebesta.

Součástí hráze je železobetonový objekt, ve kterém je bezpečnostní přeliv a spodní výpust. „Pod hrází jsou dvě výpustě, kterými voda odtéká. Při povodni hráz vodu zadrží a dál bude pouštět jen neškodný průtok,“ popsal Šebesta.

Foto: Radek Petrášek ČTK

Podle starosty Višňové byla na Krčeleckém potoce v minulosti kaskáda rybníků, která velkou vodu zadržovala. „Staří Němci to měli vymyšlené, ještě tu z těch dob zůstaly tři rybníky, které jsou nad poldrem, a dva v lese. Jenže jsou špatně obhospodařované,“ poukazuje Cýrus.

Výstavbu suché nádrže nad Vískou vítá i bývalá starostka Višňové Marie Matuškové, která proslula svým bojem s každoročními povodněmi na Frýdlantsku i návrhy, jak snížit jejich dopady. „Když jsme plánovali tuhle hráz, tak jsem si myslela, že na Krčelecký potok dojde až za dlouhou dobu, pokud vůbec. Takže teď, když vidím ten rozsáhlý poldr, mám ohromnou radost, že se to podařilo. Ten potok je na první pohled naprosto nenápadný, ale při velkých deštích má obrovskou sílu a velký negativní vliv, zasahuje to až do Poustky,“ zmínila Matušková.

Právě v Poustce by se podle starosty Cýruse měla ještě vylepšit stávající protipovodňová hráz, aby ochrana před velkou vodou byla účinnější. „Taky máme s Povodím Labe předjednáno, že bychom na té velké, hlavní hrázi na Smědé potřebovali ještě jedno automatické přečerpávání,“ řekl Cýrus. Jasno zatím není ve způsobu ochrany Předlánců, které také pod Višňovou spadají. „V Předláncích ústí Bulovský potok, který je velmi zdatným zdrojem velké vody. Už se tam zvedaly břehy a podobné, ale definitivní řešení zatím není. A není jednoduché ho vymyslet, je to otevřená plochá krajina,“ přibližuje Matušková.

Zábrany proti velké vodě v povodí Smědé se nedávno dokončily také v okolí Raspenavy. Velkou suchou nádrž mají i Heřmanice u Frýdlantu. Další retenční nádrže v podobě suchých poldrů jsou navrženy i pro Nové Město pod Smrkem, Bulovku, Krásný Les či Habartice. Na Lužické Nise počítá Liberecký kraj s výstavbou  objemného suchého poldru  na katastru Andělské Hory, který by měl zastavit povodňovou vlnu. V době, kdy bude nádrž u Andělské Hory bez vody, by mělo místo sloužit jako rekreační zóna s cyklostezkami.

Jana Pavlíčková, redaktorka MF DNES

Přání občanů bylo naplněno

aneb

Zvonička je komplet

Kronika Vísky pod širým nebem – areál u Stromu ochránce (dubu letního) ve Vísce, je obohacena o další prvek – zvoničku. Do Participativního rozpočtu obce Višňová 2021, ankety občanů, kde svým hlasováním přispívají a rozhodují o zlepšení veřejného prostranství obce, přihlásilo Občanské sdružení Víska postavení zvoničky. Snahou záměru bylo zvoničkou poděkovat dubu za záchrannou roli  při ničivé povodni v roce 2010, kdy strom svým postavením a mohutným kmenem zabránil likvidaci podél stojících hrázděnek a především pomohl získat čas na evakuaci vrtulníkem dvou starších lidí ze střechy rodinného domu. Tato skutečnost se stala podnětem přihlášení dubu do celostátní ankety Nadace Partnerství „Strom roku“. Svým silným příběhem se dub stal Stromem roku 2013 ČR, kdy mu dávali hlas občané z celé republiky. V evropském finále skončil na šestém místě.

Hlasy rozhodly i v participativním rozpočtu. Dávali je zvoničce občané  rozlehlé Višňové. Výsledkem bylo druhé místo  a jistota realizace postavení. V předvečer státního svátku – 17.listopadu, boje za svobodu a demokracii, bylo instalací informační  tabule dílo dokonáno. Dík patří všem , kteří svým hlasem vyjádřili svůj názor – zvoničkou poděkovat dubu.

Zvoničky se začaly stavět v tehdejším Rakousko-Uhersku na základě ohnivého patentu Marie Terezie v r.1751. Pověřená osoba, vartýř, zvoněním varovala obyvatelstvo před šířícím se požárem či jiným nebezpečím. Přestože postupem doby ztrácely zvoničky své poslání, začaly se objevovat v každé vesnici. Vytvářely kolorit a tradiční ráz venkova, stávaly se místem setkávání sousedů, kolem zvoničky se odehrávalo vše podstatné – poutě, lidové zábavy, svatby … Stávaly se chloubou obce, ukazovaly řemeslnou  zručnost svých stavitelů. A v neposlední řadě spoluvytvářely místo, na kterém by se člověk mohl zastavit a tiše rozjímat.

I to je cílem Občanského sdružení Víska. Připomenout si zkázu roku 2010, kdy „velká voda“ zatopila 42 domů z 65 stojících, jedna hrázděnka musela být zbourána. Voda dosahovala mnohdy do výšky dva a půl metru. Zlikvidován byl silniční most. Protrhla se i přehrada nad obcí na řece Smědá. Vytrhána byla komunikace procházející vsí. Mnohamiliónové škody byly na soukromém majetku. Víska byla odříznuta od okolního světa. Několik dní  bez vody, elektřiny a zásobování. Bylo to hotové peklo …

Krátkým zastavením, a popřípadě zazvoněním, má široká veřejnost možnost se na místě zamyslet, připomenout si hrůzné okamžiky – varující memento srpna 2010. Nesmíme zapomenout!

Ve fotogalerii pod názvem zvonička se můžete seznámit s montáži zvoničky v areálu Kronika Vísky pod širým nebem.

Chrastavští  turisté na Višňovsku

Slovo dalo slovo a turisté z Chrastavy přijali pozvání svého kolegy, jinak chalupáře Miloslava Kosejka z Vísky, na návštěvu Višňovska. Po výstupu na Pohanské kameny, obdivné prohlídce  nového sportovního areálu Jiskry Višňová a pokračováním kolem kostele, přes  minkovickou Bažinu se dostali do Vísky, cíle výletu. Po seznámení se se všemi místními upoutávkami, zakončení a závěrečné zhodnocení příjemného dne proběhlo v  altánu u Kosejků: „V těchto končinách, promiňte mi ten výraz, jsem poprvé. A jsem mile překvapena. Netušila jsem, že i tato část Frýdlantského výběžku má turistům tolik toho k nabídnutí. Překvapil mně především kulturák. Chrastava je město a přesto něco takového nemá. A když jsem slyšela, co se zde už konalo a jak je využíván i v této, snad už pokoronavirové době, tak klobouk dolů. A jako turistka oceňuji, že nezapomínáte na historii. Patří vám dík“, pronesla jedna z účastnic k přítomným místním občanům.

Dub ochránce součásti 20 letého hlasovaní v anketě Strom roku

Nadace Partnerství, organizátor každoroční ankety o nejvýznamnější Strom roku ČR pořádá u příležitosti 20 výročí existence soutěž s názvem Výlety ke stromům, tedy k dosavadním vítězům. Na webu www.stromroku.cz/výlety jsou zveřejněny pravidla soutěže zároveň se stručným popisem jednotlivých vítězů. Náš Strom – dub letní je představen následovně:

Soutěž o Vísce

Již několik měsíců probíhá ve višňovském zpravodaji "Co se děje" oblíbená soutěž Michala Scheidla, místostarosty obce Višňová, "Okénko do historie". V posledním čísle je věnována Vísce, konkrétně kulturnímu domu.

Kulturní dům ve Vísce

Dnešní okénko do historie patří kulturnímu domu ve Vísce. Původ areálu se váže do první poloviny 19. století, kdy sloužil jako vodní obilní mlýn, v jehož sousedství se do devadesátých let 19. stolení nacházela vodní pila. Roku 1885 došlo k přeměně na mechanickou tkalcovnu. Od války do roku 1949 továrna sloužila strojírenské výrobě. V roce 1953 došlo v rekordně krátké době, za necelý rok,k přetvoření v kulturní stánek. Ze začátku sloužil především dětem místní základní školy, které zde pravidelně vystupovaly při oslavách MDŽ, MDD, vánočních besídkách, hrály zde divadlo. Později se „chytly“ taneční zábavy, a to především díky oblíbené kapele Jiřího Labského, která uměla pobavit návštěvníky. Kromě zábav byly v kulturáku promítány filmy, čas od času vystoupil kouzelník, pravidelně sem zajíždělo loutkové divadlo z Liberce, probíhaly zde turnaje ve stolním tenise. Po 25 letech existence kulturáku došlo k rozsáhlé rekonstrukci, aby 8.května 1982 došlo k jeho znovuotevření a ustanovení Místního kulturního střediska, které se pak stalo organizátorem a garantem stovek společenských a kulturních akcí. A tak kromě pořádání zábav a plesů organizacemi byly zváni divadelní soubory, profesionální umělci, jako např. Josef Kobr, Petra Černocká, Josef Bek, Moravanka, Josef Zíma, Waldemar Matuška, Buřinky a další. Největší úspěch měl Vladimír Menšík.Hlavní důraz kladlo MKS na vlastní tvorbu: pro děti mikulášské besídky, maškarní karnevaly, cyklistické závody, turnaje v dámě, stolním tenisu, pořady pro důchodce, komponované pořady Šest ran do klobouku, Kufr a Nálada je výborná.

Na fotografiích z roku 1952 strojovna bývalé továrny před adaptací na KD a vísečtí občané při brigádě

Otázka: Kdy vystupoval Vladimír Menšík ve Vísce v památném dvojprogramu?

Vítězem bude ten, kdo se nejvíce přiblíží k onomu dni. Při více správných odpovědí rozhodne o vítězi los. Odpovědi na otázku můžete zasílat do konce měsíce srpna na email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , prostřednictvím SMS či voláním na telefonní číslo: 725 329 933. Nezapomeňte uvést také své jméno. Správné odpovědi budou zařazeny do slosování, ve kterém vítěz obdrží od obce Višňová poukázku ve výši 200,- Kč vázanou na nákup v místních obchodech (samoobsluha Víska, samoobsluha Višňová, obchod Višňová, večerka Višňová).

Ing. Michal Scheidl

místostarosta Višňové

Víska se letos neztratila

Volejbal měl ve Vísce vždy tradici. Hraje se zde již přes 60 let. Pověstné byly mače pod strání U Linhartů. Odpoledne co odpoledne zde bylo narváno. Když už na míč nebylo vidět, ke slovu přišla kytara a táborák. Zájemců o hru bylo stále hodně, na mnohé se často nedostalo, a tak se pár jedinců (dětí) rozhodlo postavit ještě jeden „kurt“. A to na louce U Málků. Začala vyrůstat další generace.

Volejbal k Vísce tedy patří a proto bylo překvapením poslední místo na loňském ročníku turnaje v Minkovicích. Neúspěch měl být letos odčiněn. Do klání byly poslány dva mančafty. Los zapříčinil, že se utkaly hned v prvém kole. K překvapení všech habáni Saša a Petr Hejduků, a Petr Vodseďálek (též žádný mrňous) ,doplněný dcerou Veselků Martinou prohráli s vnučkami Veselků Vivienne a Berenicou Töre, hrající spolu s Martinem Andršem a Danielem Havlíkem. Čert ví co bylo příčinou, jestli podcenění či knedlovepřozelo k obědu (nedostatečně  strávené). Ráz turnaje byl předurčen. V dalším zápase navíc ztratili bod s Minkovicemi. A tak, co je platné, že později porazili  vítězné družstvo turnaje – děvčata z Andělky, rozpačitý začátek zapříčinil „pouze“ druhé místo. Přesto spokojenost s vystoupením Vísky byla. Druhá Víska A, třetí Víska B …   po loňsku úspěch. Navíc, trofej nejstaršího hráče si odnesl Saša Hejduk. Pro pořadatele - minkovické hasiče, a vlastně tím pádem pro všechny příznivce volejbalu,  je  úspěchem  fakt, že i přes občasné problémy s účasti celků chtějí  v tradici za každou cenu pokračovat. Především jim totiž jde o to dát jednotlivé osady Višňové dohromady. Sport je k tomu přímo předurčen. Za to jim patří dík.

Volejbal měl ve Vísce vždy tradici. Hraje se zde již přes 60 let. Pověstné byly mače pod strání U Linhartů. Odpoledne co odpoledne zde bylo narváno. Když už na míč nebylo vidět, ke slovu přišla kytara a táborák. Zájemců o hru bylo stále hodně, na mnohé se často nedostalo, a tak se pár jedinců (dětí) rozhodlo postavit ještě jeden „kurt“. A to na louce U Málků. Začala vyrůstat další generace.

Volejbal k Vísce tedy patří a proto bylo překvapením poslední místo na loňském ročníku turnaje v Minkovicích. Neúspěch měl být letos odčiněn. Do klání byly poslány dva mančafty. Los zapříčinil, že se utkaly hned v prvém kole. K překvapení všech habáni Saša a Petr Hejduků, a Petr Vodseďálek (též žádný mrňous) ,doplněný dcerou Veselků Martinou prohráli s vnučkami Veselků Vivienne a Berenicou Töre, hrající spolu s Martinem Andršem a Danielem Havlíkem. Čert ví co bylo příčinou, jestli podcenění či knedlovepřozelo k obědu (nedostatečně  strávené). Ráz turnaje byl předurčen. V dalším zápase navíc ztratili bod s Minkovicemi. A tak, co je platné, že později porazili  vítězné družstvo turnaje – děvčata z Andělky, rozpačitý začátek zapříčinil „pouze“ druhé místo. Přesto spokojenost s vystoupením Vísky byla. Druhá Víska A, třetí Víska B …   po loňsku úspěch. Navíc, trofej nejstaršího hráče si odnesl Saša Hejduk. Pro pořadatele - minkovické hasiče, a vlastně tím pádem pro všechny příznivce volejbalu,  je  úspěchem  fakt, že i přes občasné problémy s účasti celků chtějí  v tradici za každou cenu pokračovat. Především jim totiž jde o to dát jednotlivé osady Višňové dohromady. Sport je k tomu přímo předurčen. Za to jim patří dík.